Rizikové těhotenství! Jak si ho zpříjemnit? Mých 12 tipů!

Zavírám oči a ocitám se bosky na louce. Na sobě mám krásné bílé šaty, ve vlasech zapletené květiny a kráčím po měkké zemi. Dýchám čerstvý vzduch. Naproti mně přichází můj muž. I on je bosky, má na sobě béžové kalhoty a bílou košili. Přistoupí ke mně, políbí mně a sklání se k mému velkému bříšku. Pusinkuje ho, hladí a promlouvá s tím malým děťátkem v mém lůně. Jsme šťastni a vše je zalité sluncem.

Jo, tak přesně takhle jsem si představovala svoje těhotenství. Na obláčku. Bohužel nebylo.

Naše dcerka byla počata vědomě a s láskou. S manželem jsme po miminku již delší dobu toužili. Věděli jsme, že jsme připraveni a těšili se, až se některá z dušiček tam nahoře rozhodne přijít mezi nás.

Když se na těhotenském testu objevili dvě čárky, byli jsme šťastní a vděční za ten zázrak. Ze dne na den jsem zůstala doma, protože jsem chtěla prožít své těhotenství v klidu a pohodě. Nechtěla jsem být zavřená v kanceláři, ve stresu a v nepohodlí.

Najednou se přede mnou otevřelo tolik volného času a já už si plánovala, co všechno během těhotenství budu dělat, co se naučím, jak se budu ladit na miminko a připravovat na porod.

Z těhotenského obláčku mě zpátky na zem vrátily velké těhotenské nevolnosti, které v různých mírách trvaly až do porodu.

I přesto, že to bylo jedno z nejnáročnějších (zároveň i nejkrásnějších) období mého života a mohla bych vám opravdu dopodrobna vyprávět všechny nepříjemnosti, které se mi děly, rozhodla jsem se, že to pojmu trochu pozitivněji a předám vám v tomto článku tipy na to, jak si náročné těhotenství, z 90% proležené na gauči a strávené v nemocnici, zpříjemnit.

Malujte si budoucnost

Když jsem se dozvěděla, že čekáme miminko, uvnitř mě hlodaly obavy, aby vše dobře dopadlo. A protože budoucnost si člověk musí malovat, rozhodla jsem se, že si namaluju obrázek, na kterém budu já s velkým bříškem a s manželem v objetí, na důkaz toho, že vše dobře dopadne a já miminko donosím zdravé až do konce.

Obrázek jsem si vystavila na viditelné místo. Provázel mě každým dnem a při každém pohledu mi vykouzlil úsměv na tváři. I v náročných chvílích mě utvrzoval v tom, že všechno dobře dopadne, že mám to, po čem jsem dlouho toužila, že jsem obklopena láskou, a že se můžu těšit na ten malý zázrak, který ve mně roste.

Namalujte si tu vaší budoucnost. Obrázek, na kterém držíte své děťátko, jste v objetí partnera či rodiny a jste šťastné. Každý den vám bude dělat radost a bude vám dodávat sílu.

Dopřejte si čas, bez výčitek

Na těhotenském obláčku jsem se vznášela asi tak týden. Po týdnu mi začalo být opravdu špatně. Všechno mi smrdělo. Při pomyšlení na jídlo se mi zvedal žaludek. Byla jsem zesláblá, bylo mi na omdlení, bolelo mě břicho.

Těhotenské nevolnosti zná v určité míře asi každá těhulka.

Každá z nás je jinak citlivá. A tak některou nevolnosti skoro minou, další je špatně tak průměrně, a jinou to skolí tak, že opravdu zvládne jen ležet v posteli a odpočívat od rána do večera.

Já jsem citlivá hodně a bylo mi opravdu zle. Tak moc, že jsem chvílemi myslela, že už to fakt nedám. Na jednu stranu jsem byla opravdu vyčerpaná a myslela si, že mě ta malá fazolka snad chce sníst za živa. Na stranu druhou jsem ale byla ráda, že mě ždíme a bere si ze mě všechnu sílu a energii, kterou potřebuje pro svůj růst.

Dopřejte si čas a respektujte svoje tělo. I když možná přijdou ošklivé myšlenky, pokuste se je v klidu zpracovat. A myslete na to, že bude líp. Opravdu, bude. I když se zdá být první trimestr nekonečný, a vy už se těšíte na to, až vám bude líp, až budete mít první fotku miminka, až budete vědět, že je vše v pořádku, myslete na to, že právě tohle je ten nejdůležitější čas, ve kterém můžete dát miminku nejvíc.

Vždyť je ve vás teprve chvilku, roste a sílí, seznamuje se s vaším tělem, pro vás to je možná první těhotenství a také nevíte co od toho očekávat. Buďte na sebe hodné a v tyto dny, týdny, prostě jen buďte. Vaše okolí, partner, rodina, vám jistě v tyto dny se vším pomůžou a dopřejí vám klid.

Těhotenská jóga

Pomalu jsem vplouvala do druhého trimestru a začalo mi být o poznání líp. Stále jsem měla nevolnosti, ale už ne v takové míře. A tak jsem se pomaličku začala zase hýbat a cvičit těhotenskou jógu. Teda upřímně, já jsem cvičila prostě jógu podle svých možností. Takže většinou cviky pouze v sedě na podložce, na gauči, v posteli. Lehounké protahování, uvolňování těla, ale hlavně dýchání do bříška a lazení se na miminko.

Na internetu najdete hned několik videí těhotenské jógy. Také jsem si je pouštěla, ale ve většině byly třeba lehké pozdravy slunci, které bych já absolutně nezvládla. Takže nechte se inspirovat, ale vždy cvičte podle svých možností.

Jóga s miminkem v bříšku je hlavně o uvolnění těla od přebytečného napětí, zvlášť, když už se bříško zvětšuje, ale taky o nalazení se na miminko pomocí dechu, a zklidnění mysli.

Vědomá příprava na porod – hypnoporod

S příchodem druhého trimestru jsem se taky začala vědomě připravovat na porod. Z toho, co jsem si už předtím pročítala jsem si vybrala metodu hypnoporodu. Pořídila jsem si knihu a četla krásné řádky o tom, jak krásný porod se dá prožít. Já jsem strach z porodu neměla, ale pro ženy, které ho mají, mohu tuto knihu i metodu jako takovou doporučit.

Studovala jsem, přečetla si několik krásných porodních příběhů a začala nacvičovat různé druhy dýchání, vizualizací, relaxací.

Doporučuji si vybrat nějakou knihu, online kurz nebo přímo osobní setkání s dulou či porodní asistentkou. Vědomá příprava na porod je podle mě velmi důležitá a dokáže celé těhotenství velmi zpříjemnit.

Relaxace

Já jsem se dostala k těhotenským relaxacím od Šárky Chapman a jsem velmi vděčná za to, že jsem mohla tyto nádherné relaxace poslouchat. Vždy mě zklidnily, uvolnily, naladily na miminko. S Šárkou jsme společně připravily rozhovor o hypnoporodu a vědomém ženství, na který se můžete již brzy těšit.

Cvičení pánevního dna

Ve druhém trimestru svého těhotenství jsem také dokončovala svůj e-book o pánevním dnu a tak jsem se každý den na svoje lůno, na svoje miminko i pánevní dno ladila. Uvolňovala jsem ho, zároveň posilovala a ladila se na vlnu ženské energie, která  v mém těle proudila.

Dle hypnoporodu je práce s pánevním dnem velice důležitá. Nejen po samotném porodu, ale už v těhotenství je velmi důležité věnovat mu pozornost. O tom, jak se jemně naciťovat na své pánevní dno se dočtete v mém e-booku tady >>>. Je určitě vhodný i pro těhulky.

Hýčkat se a nechat se pohýčkat

Do své večerní pečující rutiny jsem zavedla voňavé koupele ve vaně, při kterých jsem se ladila na miminko, na svůj dech, poslouchala relaxace a nechávala se omámit vůní levandule. Každý večer jsem si také mazala bříško výživnými oleji a másly. Hladila jsem tak svoje bříško a to malé miminko.

K tomu se vždycky přidal můj manžel, hladil tu malou princeznu, promlouval k ní a ona nám odpovídala svými pohyby, které nás vždy dojímaly. Můj muž mi taky občas udělal masáž nožek a to jsem byla v sedmém nebi. Masáž nohou je podle mě totiž jednou z nejpříjemnějších záležitostí na světě. Jak na takovou masáž se dozvíte tady >>>.

Spřízněná duše

Druhý trimestr jsme tedy krásně prožily na příjemné podzimní vlně a užily jsme si i v rámci možností nádherný advent, pečení cukroví, sníh a mě vše dojímalo. S koncem druhého trimestru to ale začalo vypadat, že se malá chystá na svět. Skončila jsem v nemocnici na kapačkách a vypadalo to, že strávím Vánoce v porodnici.

Naštěstí se vše ustálilo a tak mě na Štědrý den ráno pustili domů. Oslavily jsme Vánoce i Silvestr, ale mě už nebylo moc dobře, bolel mě podbřišek a musela jsem ležet. A tak jsem vlastně ležela takhle s nohama nahoře až do porodu. Bylo to pro mě dost frustrující, byla jsem vyčerpaná a moc mě mrzelo, že nemůžu nic dělat, nemůžu chodit ven mezi lidi.

A tak jsem byla ráda za to, že v dnešní době existuje skype, mobil a sociální sítě, protože ty byly mými společníky celý třetí trimestr. Po skypu a po telefonu jsem vše probírala se svojí ségrou, která mi je velkou oporou. A na sociálních sítích jsem objevila mnoho skvělých žen, které mě inspirovaly a já se cítila jakobych byla pořád někde mezi lidmi. Taky jsme pořizovali výbavičku, já vše projížděla na netu a objednávala. Někdy mě to trochu vyčerpávalo, ale alespoň jsem měla co dělat.

Afirmace

Začátkem osmého měsíce těhotenství jsem opět skončila v nemocnici na kapačkách, protože malá se chystala už zase vykouknout ven. V tu dobu ke mně přišel strach. Strach z toho, že se narodí dřív, z toho že to psychicky nezvládnu. A v té době mi chodily na mysl afirmace, především jedna: „Vše je tak, jak má být.“ Tato afirmace mi dodávala sílu a víru v to, že i kdyby se malá narodila dřív, má to tak prostě být. Má to být zkušenost, kterou si máme projít a určitě nás to obě posílí.

Vytvořte si nějakou svoji afirmaci. Svojí větu, která s vámi souzní a pomůže vám zpracovat danou situaci, abyste se cítily lépe.

Promlouvání s děťátkem

V té době, kdy jsem byla hospitalizovaná jsem také objevila překrásnou meditaci od Terezky Kramerové Komunikace s dítětem. V meditaci se mi zjevila naše malá princezna a ujišťovala mě, že je vše v pořádku, že jí musím jen věřit, že to zvládne, že to zvládneme obě, že ona je silná a nemusím se ničeho bát.

V tu dobu mi v porodnici říkali, ať si bříško nehladím a na malou nemluvím, abych jí nevyprovokovala k dřívějšímu porodu. Taková blbost. Musela jsem s tou malou dušičkou mluvit, hladit jí, ladit se na ní a věřit, že vše dobře dopadne.

A nakonec jsem si i uvědomila, že jsem ve třetím trimestru začala mít trochu strach ohledně nemocničního prostředí a ta hospitalizace vlastně byla na jednu stranu super. Malá princezna mi vlastně jen dopřála, abych se do porodnice podívala, pořádně to tam prozkoumala, seznámila se s porodním sálem, se všemi doktory a porodními asistentkami a cítila se bezpečněji. Však ona věděla.

Těhotenské fotky na památku

Když mi hrozilo riziko předčasného porodu, byla jsem zklamaná z toho, že si ani nestihneme udělat žádné těhotenské fotky. Když mě ale z nemocnice pustili domů, pátrala jsem po fotografech, kteří by fotili v domácím prostředí a našla jsem. Nechali jsme si tedy udělat nádherné těhotenské fotky u nás doma. Bylo to pro mě i tak dost náročné, ale jsem ráda, že máme tuto krásnou památku.

Krásné fotky udělají vždycky radost a ty v domácím prostředí dokáží zachytit tu jedinečnou atmosféru. Když se hezky nalíčíte, učešete, oblečete a někdo dokáže vaše bříško a lásku vašeho partnera zachytit na fotkách, potěší to.

Předporodní rituál

Na internetu jsem četla několik nádherných příběhů žen o předporodních rituálech. Také jsem o takovém rituálu uvažovala, ale jelikož nemám kolem sebe takovou bezpečnou základnu žen, a jelikož žena, kterou bych u tohoto rituálu chtěla mít nejvíc, by stejně přijet nemohla, byla jsem vděčná, že jsem si mohla tento rituál alespoň vizualizovat a to díky relaxaci od Šárky Chapman. Tuto krásnou relaxaci jsem si pouštěla několikrát a vždy to pro mě byl silný zážitek.

Pokud máte kolem sebe milující ženy, uspořádejte si tento rituál. Nechte je, aby o vás chvilku pečovaly, dopřály vám pohodlí, klid a bezpečí a posilnily vás pro nadcházející porod.

Před porodem jsem byla hospitalizovaná ještě jednou, takže jsem porodnici znala už opravdu dobře. Ke konci těhotenství jsem měla už opravdu velké křeče v nohou, bolesti bříška a byla jsem obrovsky unavená. Nakonec jsem malou donosila až do 39. týdne.

A co mi moje těhotenství dalo?

  • Uvědomila jsem si, že mám kolem sebe milující, opečovávající a skvělou rodinu. Mám toho nejlepšího chlapa pod sluncem, který se o mě a o celou domácnost staral celé těhotenství. Moji rodiče nám taky hodně pomohli, mamka mě chodila psychicky podporovat a občas něco dobrého uvařila. Ségře, která ač bydlí daleko, jsem se mohla vždycky vykecat aspoň po telefonu a postěžovat si. Zaplať pánbůh za telefony a za skype.
  • Těhotenství mi taky dalo poučení v tom, že si nic nemám plánovat a očekávat. Lepší je nechat vše plynout a prostě se přizpůsobit dané situaci. Některé věci v našem životě prostě mají nějak být, máme si je nějak odžít a i kdyby jsme se stavěli na hlavu, stejně je neovlivníme.
  • Naučila jsem se důvěřovat tomu malému človíčkovi v sobě a věřila jsem, že ta malá princezna přesně ví, co dělá. Že to ona nás teď v tento čas provází a sama si vybere čas a způsob příchodu na svět.
  • Naučila jsem se být víc vděčná. Uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že můžu pod svým srdcem nosit miminko, protože ne všechny ženy můžou, a i když to pro mě byla opravdu náročná zkušenost, jsem ráda, že jsem to mohla prožít.
  • Zjistila jsem, že si bez výčitek můžu svému okolí říct o pomoc. Byla jsem vychovávaná k tomu, abych se o sebe uměla postarat sama a nemusela se nikoho o nic prosit. Jenže v životě přijdou situace, které prostě nejsme schopny zvládnout samy a říct si o pomoc není žádná ostuda. Naše okolí určitě rádo pomůže.

Bylo to dlouhých, náročných, ale zároveň i krásných a kouzelných devět měsíců. Už teď vím, že pokud budu ještě někdy čekat miminko, bude ve mně asi strach. Strach z toho, že to bude zase těžké. Někde uvnitř sebe ale věřím, že to co jsem si měla pro náš ženský rod odžít, bolest a strach, jsem si už odžila a příště bude lépe.

 

Barbora Smrčinová
Miluji jógu, díky ní s láskou objevuji skrytá zákoutí svého těla, mysli a duše. Práce s pánevním dnem ve spojení s jógou ve mně probudily mou vnitřní ženu. Umím vnímat své potřeby a být k sobě citlivá. S radostí předávám své poznání dál skrze lekce jógy a jsem vděčná, že mohu touto cestou podporovat a inspirovat jiné ženy na jejich cestě sebepoznání. Můj příběh si můžete přečíst tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů