Jak jsem posilovala pánevní dno po porodu – část první

Tenhle článek záměrně nemá titulek: „Jak posilovat pánevní dno po porodu.“ Bude totiž o tom, jak jsem to s pánevním dnem měla po porodu já. Myslím si, že každá žena je jiná, stejně jako její pánevní dno. A já bych ráda svým příběhem podpořila a inspirovala ty z vás, které jste na cestě za pružným pánevním dnem, ale i na cestě objevování svého ženství. Není to totiž vždycky cesta snadná.

Pánevní dno není jenom systém svalů uložený v našem těle. Je to především velký sklad všech našich emocí, prožitků, duševních stavů.

V tomto článku se tedy dozvíte mou osobní cestu za pružným pánevním dnem. Není dokonalá, je reálná a upřímná. I proto je v titulku článku za pomlčkou – část první. Je to přesně rok od mého porodu, a já jsem zatím stále na půli cesty. Proč? To se dozvíte v následujících řádcích.

První dny po porodu

Hned druhý den po porodu jsem začala koketovat s myšlenkou, že se začnu zase naciťovat na svoje pánevní dno. Bylo mi totiž skvěle. Po mém rizikovém těhotenství a dlouhém a náročném porodu se mému fyzickému tělu neskutečně ulevilo a já se cítila perfektně.

Cítila jsem, že na to musím jít jemně. Samozřejmě jsem věděla, že to nepůjde tak lehce. Při čůrání mě překvapilo, jak jsem rozvolněná a jak moc nedokážu ovládat své svaly. Jasně, že jsem věděla, že po porodu bude moje yoni velmi uvolněná, ale dokud to žena nezažije, nedokáže si představit, jaké to bude.

A tak když malá spinkala, lehla jsem si na postel, pokrčila nohy v kolenou a uvelebila se tak v pozici, která mi byla v tu chvíli nejpříjemnější. A začala jsem své pánevní dno oslovovat skrze svůj dech. Zavřela jsem oči, nádech, výdech, nádech až dolů do pánve a výdech. Už asi při třetím nádechu jsem cítila, že se v mojí pánvi něco děje. Svaly mi samozřejmě tak brzy po porodu nešly ovládat, ale byla jsem nadšená, že se dokážu se svým pánevním dnem spojit, že dokážu cítit, že se v mojí yoni něco děje.

První týdny jsem se tedy naciťovala na svoje lůno především skrze svůj dech. Postupně jsem přidávala i jemný tanec mou pánví. Jak jsem malou začala nosit v šátku, chovala jsem jí a uspávala, intuitivně jsem u toho kolébala boky a jemně tančila se svým miminkem. A tak jsem se tento čas snažila využít efektivně a vědomě pracovat se svým pánevním dnem. Trochu jsem si pokrčila nohy v kolenou a jemně tančila svými boky, dýchala jsem dolů do pánve a probouzela k životu mocnou energii v mé pánvi, i svaly pánevního dna.

Začala jsem také hodně využívat vizualizace, především můj oblíbený obraz květiny v mé pánvi. To je technika, kterou mám ze všech nejraději. Jak na ní i na další jemné techniky probouzení pánevního dna se dozvíte v mém e-booku zdarma tady >>>

Zanedlouho jsem taky začala zkoušet aktivovat přímo svaly svého pánevního dna. Nejdříve vnější svěrače. A potom také vnitřní vrstvy svalů. Svěrače mi šly ovládat postupem času velmi dobře. Ale s naciťováním se na vnitřní svaly jsem měla trochu problém. Nešlo mi to tak dobře jako před porodem.

Začínalo mě totiž pobolívat v kostrči

Cítila jsem, že si při sezení doslova „sedím na ocasu“. Bylo to celkem nepříjemné. A právě díky tomu, že byla moje kostrč často znecitlivělá, nedokázala jsem se se svými vnitřními svaly dobře spojit.

Snažila jsem se napětí v kostrči uvolňovat jógovým cvičením, dýchacími technikami i prací s myslí, ale vždy to pomohlo jen na chvíli.

Protože mě ale bolest v kostrči opravdu trápila, rozhodla jsem se, že si dojdu na vyšetření na rehabilitaci. Absolvovala jsem několik lekcí cvičení s rehabilitačními sestrami, doplněných o ultrazvuk. Ale situace se nezlepšovala, vždy to pomohlo jen na chvilku. A tak mi byla doporučená mobilizace kostrče. To mi ale v tu chvíli přišlo jako velký zásah do mého těla a mobilizaci jsem podstoupit nechtěla. Rozhodla jsem se, že si dám ještě čas a pokusím se s bolestí něco udělat sama.

Zvrat po třičtvrtě roce

Uběhlo asi 8 měsíců od porodu, kdy se začalo moje lůno zase víc rozvolňovat a já nechápala proč. Nejdřív jsem si říkala, že mi to nevadí, že aspoň budu pozorovat, co se děje a jak svaly fungují. Rozhodla jsem se, že na chvilku s posilováním přestanu. Byla jsem ale velmi překvapená, že už asi po dvou týdnech mojí nepozornosti a neaktivity se svaly pánevního dna celkem rychle rozvolnily. Hned jsem to poznala, jak v každodenním životě, při chození, sezení, popoběhnutí, tak při milování, ale i vylučování.

Současně s tím jsem ale taky cítila, že nejde čistě jen o fyzický problém a omezení mého fyzického těla v podobě hnuté kostrče. Začala jsem velmi silně pociťovat, že se ve mně něco otevřelo na duševní úrovni. Něco, co vyplulo na povrch přesně teď, v tuto chvíli, a já si to musím nejdříve zpracovat.

Prožitky z minulosti, fyzická i emoční zranění, traumata z dětství, bolavé a nepříjemné vzpomínky, prožitky v naší ženské rodové linii – to všechno dává dohromady takový balíček, který si s sebou my ženy neseme uvnitř nás, v naší pánvi. A když je ten správný čas a jsme připraveny, vypluje na povrch další část z tohoto balíčku a je jen na nás, jak se s ní popasujeme.

A já věřím, že je potřeba se s ní popasovat. Ne ji v sobě utlumit a pohřbít někam hluboko do sebe. Protože tak nedojde k vyléčení, tak bude toto téma vyplouvat na povrch zas a znovu, dokud s tím něco neuděláme.

A jak na to?

Otevřít se.

Jít do hloubky.

Přijmout své stíny.

Odpustit si.

Projevit sama sobě lásku a rozkvést.

I proto jsem vytvořila meditaci Rozkvět ženského lůna. Nejen pro všechny ženy, které cítí, že si potřebují uvnitř sebe, na své ženské duši něco zpracovat a odpustit si. Ale taky pro sebe.

Chtěla bych tedy podpořit všechny ženy na jejich cestě do hlubin sebe samé. Není to vždycky cesta jednoduchá. Pánevní dno prostě nejde vždycky ovládat lusknutím prstu. Je potřeba brát vždycky v úvahu obě strany mince – stránku fyzickou i tu duševní, emoční. Víc informací můžete najít v tomto článku >>>

Pokud tedy s vaším pánevním dnem neumíte moc pracovat, nevzdávejte to. Je to cesta. Buďte k sobě hodné a milé a uvidíte, že časem odkryjete všechna tajemství a rozklíčujete všechny hádanky, které vám vaše lůno zrcadlí.

Jak bude pokračovat má cesta?

V současné chvíli mě kostrč pobolívá nárazově a se svaly pánevního dna se dokážu docela dobře spojit, jen musím jít opravdu do hloubky. Před porodem to bylo o dost snazší. Prostě jsem si jen přes den vzpomněla na své pánevní dno, nadechla se dolů do pánve a svaly už se začaly krásně aktivovat. Teď se musím opravdu zastavit, ztišit, naladit se na samu sebe a věnovat tomu opravdu plnou pozornost.

Současná koronavirová situace se začíná pomaličku zklidňovat, a lékařská centra se začínají otevírat. A tak pokud mi to rehabilitační doktorka doporučí, jsem rozhodnutá, že si nechám udělat mobilizaci kostrče.

Spolu s tím také uvažuji o rituálu rebozo, rituálu zavírání kostí, který se často dělá po porodech, jako přechodový rituál, od dívky k matce. Chtěla jsem jím projít hned po porodu, ale jelikož jsem se cítila dobře, vnímala jsem to v tu chvíli tak, že ho nepotřebuji. Tento rituál se dá ale dělat i zpětně a tak uvidím, co mi přinese nového.

No a nakonec neustálá vnitřní práce a zkoumání mé duše. To je náplň vědomé cesty životem. Tak uvidíme, kam mě má cesta zavede dál a jaká bude druhá část tohoto příběhu.

 

 

Barbora Smrčinová
Miluji jógu, díky ní s láskou objevuji skrytá zákoutí svého těla, mysli a duše. Práce s pánevním dnem ve spojení s jógou ve mně probudily mou vnitřní ženu. Umím vnímat své potřeby a být k sobě citlivá. S radostí předávám své poznání dál skrze lekce jógy a jsem vděčná, že mohu touto cestou podporovat a inspirovat jiné ženy na jejich cestě sebepoznání. Můj příběh si můžete přečíst tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů