Broskvička, frnda, spodek! A jak říkáš svojí vagíně ty?

Ano, tenhle článek bude opravdu o vagíně. O tom, jak jí říkáme, jak jí nazýváme, jak jí pojmenováváme. O tom, jaký k ní máme jako ženy vztah. Protože to, jaký výraz pro svoji vagínu používáme nám může poodhalit to, jak k sobě jako ženy přistupujeme. Jestli s úctou a láskou nebo nevědomostí a odpojeností od svého ženského těla.

Pro naší vagínu existuje nespočet názvů. Od krásných, jemných, ženských, přes vtipné, neutrální, nicneříkající, k hanlivým až vulgárním.

Od berušky k frndě

Když jsme byly malé holčičky, naše maminky či babičky často používaly pro naší vagínu výraz „pipinka“ či „beruška“. Pro malou holčičku jsou to názvy celkem hezké. Potom ale přišlo dospívání, první menstruace, hormonální i emocionální výkyvy, posmívání od našich spolužáků a stud. Přišly pochyby, slyšely jsme mnoho hanlivých výrazů a najednou jsme nevěděly, jak se „s tím tam dole“ spojit a jak to pro sebe, ale i před okolím pojmenovat.

Naše maminky nám v tom většinou moc nepomohly. Při naší první menstruaci s námi neudělaly žádný přechodový rituál. Nevysvětlily nám, že teď se stáváme ženou a že naše lůno je obrovským darem, ve kterém je ukryt náš velký potenciál. S příchodem prvních měsíčků jsme často slyšely jen: „Tak už i ty! Bude to každý měsíc, znovu a znovu. Tady jsou vložky, tampony.“ A tečka.

Najednou se o naší berušce přestalo mluvit. Najednou jsme nevěděly, jak jí říkat. A tak to pro nás začalo být „to tam dole“, „to mezi nohama“, „spodek“. Od kluků jsme možná slyšely výrazy jako „frnda“, „prcina“, „pí**“. A tak jsme se samy sobě vzdálily.

Rozvoj ženské energie

Každá z nás ale dříve či později přijde do bodu zlomu, kdy si chce začít užívat své ženství, chce v sobě rozvinout tuto energii a být k sobě něžná. U některé to přijde v dospělosti ještě před dětmi, u některé až po porodu, u některé ve čtyřiceti, padesáti, šedesáti. Každá jsme jiná a máme rozdílnou cestu.

A tak když více rozvíjíme naší ženskou energii, začínáme se zjemňovat a chceme taky ten náš spodek začít oslovovat něžněji. A v tu chvíli se můžeme nacítit na to, co nejlépe vyhovuje nám.

Moje cesta byla dost klasická. Jako malá jsem měla „berušku“. V dospívání se to změnilo na „to mezi nohama“. Po shlédnutí filmu Ženy v pokušení, jsem přistoupila na výraz „frnda“. A teď jsem v souladu se svojí „mušličkou“ či „yoni“.

Dodnes si pamatuju rozhovor o mém strachu z porodu, který jsem vedla před několika lety se svojí sestrou. Já si tenkrát nějaké těhotenství a porod vůbec nedokázala představit a měla jsem obrovský strach z bolesti. Moje vyjádření tenkrát bylo: „Nechápu, jak z takový malý garáže může vyjet tak obří cadillac.“ Ano, svou vagínu jsem opravdu pojmenovala jako garáž. Tehdy jsem na své ženství vůbec nebyla napojená.

Pár měsíců na to, jsem ale objevila sílu pánevního dna a začala v sobě rozvíjet své ženství. S tím jsem se začala i velmi zjemňovat a přistupovat ke svojí vagíně s úctou. Přečetla jsem si a slyšela jsem mnoho názvů a vybrala jsem si pro sebe ty, se kterými se cítím při jejich vyslovení nahlas dobře.

Zamilovala jsem si výraz „yoni“. Výraz v dnešní době často používaný a výraz krásný. Při jeho vyslovení cítím z vibrace toho krásného slova obrovskou moc. Jakoby spojoval všechny ženy světa. Další výraz, se kterým souzním je „mušlička“. Jemně, vlnitě ohnaničená, měkká, uvnitř růžová, zavírá se a otevírá ve správný okamžik a ukrývá v sobě nádhernou a výjimečnou perlu. Naši sílu, naše bohatství.

Jak si vybrat to své pojmenování?

Krása. Proměna přijde u každé z nás dříve či později. A tak moc doporučuji přečíst si několik názvů pro naše ženské přirození, třeba ty, které uvádím níž. Každé z nich nahlas vyslovit. Zavřít oči, nacítit se na své tělo. A potom si už jenom vybrat to, které s námi souzní.

A z jakých krásných názvů si můžete vybrat? Broskvička, beruška, mušlička, jeskyňka, svatyňka, jahůdka, buchtička, laskonka, leknínek, lotosový květ, komnatka, studánka, růžička, sedmikráska, bohyně, lůno, yoni.

Tak, jak budeš svojí vagíně říkat ty?

Pokud jsi odvážná žena, budu ráda, když posdílíš „ten svůj název“ dolů do komentářů. Můžeme se vzájemně inspirovat.

Barbora Smrčinová
Miluji jógu, díky ní s láskou objevuji skrytá zákoutí svého těla, mysli a duše. Práce s pánevním dnem ve spojení s jógou ve mně probudily mou vnitřní ženu. Umím vnímat své potřeby a být k sobě citlivá. S radostí předávám své poznání dál skrze lekce jógy a jsem vděčná, že mohu touto cestou podporovat a inspirovat jiné ženy na jejich cestě sebepoznání. Můj příběh si můžete přečíst tady
Komentáře
  1. Pavlína napsal:

    Hezký článek, zrovna jsem taky ve fázi vybírání vhodného pojmenování díky mojí rodní dceři. Yóni se mi moc líbí, ale nejde mi to přes pusu. Takže zatím jsem u pipinky, což je pro dceru asi ok, ale pro mě se mi to zdá lehce infantilní. Občas ještě používám Gina (džina), nebo prostě jen vagína, ale to je zas jen část toho celku, takže fakt nevim. 🙂

    • Barbora Smrčinová napsal:

      Já používám pro dcerku výraz beruška, to se mi moc líbí. Yoni mi taky dlouho nešlo říkat, ale teď jsem si to zamilovala. Gina je opravdu zajímavé, nikdy jsem to neslyšela. Tak třeba si vyberete z nějakých mých tipů. Skvělé Pavlí, moc děkuji za komentář 🙂

  2. Tereza napsal:

    Krásný článek. Já používám (i spolu s manželem nejen při milování) „broskvička“ a u dcery pipinka, také se mi líbí výraz „frnda“ – tu používám nejčastěji ve společnosti nebo mezi kamarádama. Výraz Yoni slyším prvně a moc se mi zalíbil, hlavně pro pozdější použití u dcery. Jsem ve fázi, kdy zjišťuji více informací o ženství, menstruaci atd. Začalo to hlavně v období těhotenství.Diky za takovýto článek

    • Barbora Smrčinová napsal:

      Moc děkuji, těší mě, že se článek líbí a je skvělé, že objevujete své ženství 🙂 Těhotenství a porod dokáží se ženou udělat zázraky. Je to krásná a dobrodružná cesta. Je pravda, že také hodně záleží na okolí, ve kterém se zrovna nacházíme. Jinak „jí“ budeme říkat s partnerem, jinak s kamarádkama a jinak u gynekologa. Broskvička je krásná, stejně jako yoni. Děkuju Terezko za sdílení 🙂

  3. Veronika napsal:

    Jednou jsem zaslechla výraz „pupava“, že prý ji tak označovala babička jednoho kamaráda. Kdo tuto květinu zná, pochopí, kdo ne, může si vygooglit. Tento výraz se mi zalíbil, ale zatím ho až tak nepoužívám. Možná až budu mít jednou dceru…
    Aktualně používám výraz jóni, anebo studánka je krásný výraz! Studánka, ve které necháme smočit jen toho, kdo si to zaslouží… 🙂

    • Barbora Smrčinová napsal:

      Studánka je krásný výraz a zajímavé přirovnání 😉 Stejně jako pupava. Květinku jsem neznala, ale vygooglila jsem a je moc hezká. Děkuju za inspiraci a za sdílení 🙂

  4. Denise napsal:

    Pipinka od mala az do ted
    A to mi za par mesicu bude 30

  5. Anna napsal:

    Vždycky, pouze a jedině Cecilka… Vzniklo to na gymplu, zrovna kolem puberty, když se spolužačka vyhoupla vymykem na hrazdu, narazila si své dívčí partie a zaúpěla na celou tělocvičnu „Auuuu moje cecilka.“
    Chytlo se to…

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů